Krátky rozhovor s Jennifer pre Nylon

27. listopadu 2014 v 16:04 | Posted by: Clove |  JL Interviews
Čo dlho nebolo na tomto blogu vidieť, bol nejaký ten preložený rozhovor. Úprimne, fakt som tento týždeň uťahaná - nie ani tak, že by som bola unavená, ale nemám akosi náladu vypisovať sa o týchto veciach, a tak radšej pokračujem v čítaní, namiesto odpočinku na blogu, no na druhú stranu, po nociach mám toľko energie, že neviem, čo s ňou :D Pokusila som sa preložiť aspoň kúsok z niečoho, a potom sa tu zrazu objavil tento kratučký rozhovor pre Nylon, tak som si povedala, že čitateľom dám aspoň niečo 'do lona' :D Je to krátke, nie je to naťahované, nie je to typické interview s Jennifer, ale je to príjemné. Fanscinuje ma, že si Jennifer s Liamom skutočne tak dobre rozumela :)

Mimo reči, tento víkend a pravdepodobne aj nejaký ten deň v týždni nebudem na blogu, mám plány a neberiem si ani notebook so sebou domov, ale nachystala som si pár článkov (resp. si ešte len nachystám, jeden tam už prednastavený je), a medzi nimi ten špeciálny článok, ktorý nie je síce moc špeciálny, ale je tu prvý svojho druhu a sľubujem ho tu už asi pol roka, takže je čas sa do toho pustiť :D


V show Jimmyho Fallona Liam povedal, že si pred natáčaním bozkávacích scén žula cenak a cibuľu...
- To by som nepovedala. O bozkávaní moc nepremýšľam. Mohla som jesť čokoľvek som chcela, tá cibuľa sa týkala asi sendviča s horčicou a surovou červenou cibuľkou.

Ako sa ti páči tvoj charakter ?
- Vždy som nervózna, čo sa týka porovnávania, pretože Katniss je vodkyňou povstania, ktoré mení svet, a ja nie som. [smiech]

Je niečo, čo si sa o sebe naučila, a prekvapuje ťa to ?
[Narážajúc na Liama Hemswortha] Myslím, že ma prekvapuje to, že som nikdy neočakávala, že by som niekedy mohla mať za najlepšieho kamaráta tak dobre vyzerajúceho chlapa. Nikdy som si nemyslela, že by sa stal mojím najlepším priateľom, ale on sa ním stal. Je to ten najúžasnejší, roztomilý, rodinne orientovaný, sladký veselý, skvelý chlap. Liam ma vlastne naučil, ako byť spravodlivá a ako sa postaviť za seba. Je to moja najväčšia slabosť: vyjednávanie. Som slaboch, keď sa mám postaviť sama za seba, a Liam je vždy férový. Vždy príde včas, vždy si svoju prácu robí dobre, a je dobrý v udržiavaní vecí, aby boli spravodlivé. Učí ma k tomu, aby som sa nebála pritvrdiť. Je to dôležité, a potrebujem to.

Pre veľa ľudí si vzorom. Čo je pre teba najväčším tlakom ?
- Mám okolo seba úžasnú skupinu ľudí. Obklopujem sa ľuďmi, ktorý vedia povedať nie. Povedia mi, 'Prestať to robiť' alebo 'Vyzeráš hrozne' - úprimný, skutočný ľudia. Moji publicisti, ktorých mám od svojich 16-tich, ma videli dospieť a poznajú ma, a majú ma radi. A môj agent, ktorého mám od 17-tich. Mám úžasnú skupinu priateľov, s ktorými sa priatelím ešte od doby, kým som nebola slavná, a verím im. Niečo divné sa stane, keď to nečakáte. Veľmi malá vec, ktorá urobí veľký emočný rozdiel, a zmení spôsob, ako vás ľudia vidia. Aj keď ja necítim žiadný rozdiel, niekedy sa stáva, že keď idem vonku s ľuďmi, vidím ten spôsob, akým na mňa pozerajú, a cítim sa akoby som sa im odcudzila, a je to divné. Preto snaží obklopovať ľuďmi, ktorý sa takto na mňa nikdy nepozrú, a nikdy sa nebudú nasilu smiať na mojích vtipoch.

Bol pre teba posledný deň natáčania emocionálný ?
- Je to zložité, pretože to bolo dlhé natáčanie. Je to ťažké a vyčerpávajúce, takže sme mali chvíle, kedy sme to chceli zabaliť a dopriať naším telám pauzu. Ale uvedomovali sme si, že sa tu neskôr už nevrátime. Bolo to zložité, taká zmes pocitov. Na jednu stranu bol koniec úľavou, pretože sme boli skutočne uťahaný, ale tiež smutné. Stále sme tu seba ako najlepší kamaráti, a stále na seba hovoríme rovnako, ale je to divné. Ak by všetko, čo som mala, bolo kamarátstvo s Joshom a Liamom - ak by to bolo všetko, čo som z toho získala - považovala by som to za požehnanie. Naše životy sa zmenili navzájom a navzájom máme aj seba samých.

 


Komentáře

1 Katie* Katie* | Web | 27. listopadu 2014 v 19:44 | Reagovat

Hrozně se mi líbí, jak Jennifer mluví o Liamovi. "Nikdy bych si nemyslela, že budu mít za kamaráda tak pěkného chlapa" - to mě docela dostává :D (ale je to pravda). Liam teď s těma vousama vypadá opravdu sexy! Jo a Jennifer držím palce, aby se jí na to líbání už přestali vyptávat. Musí být únavné a hlavně otravné neustále všem vysvětlovat, že nejedla česnek a cibuli schválně.

Takže ty už koukáš na Serenu? Pak mi musíš napsat, jak se ti líbila. Já mám v plánu teda na ni jít do kina (pokud to teda vyjde, šance jsou ale teda hodně mrňavé :D) - když kino padne, tak si ji zase pustím. Hele, já taky nerozuměla všemu, ale díky knize jsem měla trochu přehled, co tam vlastně dělají a tak. Snad se brzy objeví aspoň anglické titulky :) A ty milostné scény. Já když jsem ten film viděla poprvé tak se mi na ně dívalo fakt blbě. Bylo to zkrátka divné. Ale třeba až film uvidím vícekrát nebo při druhém shlédnutí už mi to tak strašné nepřijde. No až budeš mít čas a chuť tak mi určitě napiš, jak se ti Serena líbila (nebo jestli budeš psát nějakou recenzi, očekávej moji reakci! :D).

Jak jsem si tak četla tvůj komentář, tak mám dojem, že jsme dva človíčkové, co jsou neustále v depresi. Někdy mám ve škole fakt pocit, že bych si nejradši měla jít hodit mašli. Škola na mě má hrozný vliv a sama na sobě pozoruju, že mě změnila hrozným způsobem. Dřív jsem byla ambiciozní a chtěla jsem dobré známky. Teď se mi nic nedaří a já se musela naučit sebe samu, aby mi na známkách přestalo tolik záležet, protože jinak bych se asi nervově zhroutila. Třeba tento týden jsme psali písemku z matiky na celkem lehkou látku, které zatím rozumím. Myslela jsem si, že budu mít nejhůř dvojku/trojku a nakonec jsem skončila na čtverce - a všichni kolem mě měli jedničky/dvojky. Po docela dost dlouhé době jsem měla v očích slzy, ale řekla jsem si, že kvůli tomu nebudu brečet. Nikdy. A v poslední době mám pocit jako by mě kamarádky tak trochu dávaly bokem. Nebo nevím, jak to říct. Prostě se baví mezi sebou a mě tam nepustí. Nebo něco řeknu, ale nikdo mě neposlouchá. Naštěstí se to neděje moc často, ale docela mě to mrzí a štve. No budu se muset zhluboka nadechnout a nehroutit se. Excelsior!
(Clove, kdybys měla taky někdy pocit, že to na tebe všechno padá, a chtěla by sis o tom s někým popovídat, jsem tady pro tebe. Sama vím, jaké to je plavat ve vodách deprese...)

2 Katie* Katie* | Web | 28. listopadu 2014 v 16:21 | Reagovat

Už se moc těším na ten článek s tvými pocity ohledně Sereny. Já když se na ten film tak zpětně ohlédnu, tak byl fakt skvělý a ta příroda byla nádherná. Vím, že se točilo v okolí Prahy, ale stejně bych chtěla vědět, kde konkrétně. Třeba by mě zajímalo, kde je to místo z jedné z posledních scén, kde George loví tu pumu (mimochodem ta byla opravdu moc pěkně počítačově provedená!). Myslím, že Serena se opravdu moc povedla. Když film skončil a naběhly ty titulky tak jsem snad i přestala dýchat - tolik českých (ale myslím, že tam bylo i několik slovenských) jmen :) A ten chlapeček co hrála malého Jacoba ♥ Ten byl zkrátka k sežrání. Ani se Bradleyimu nedivím, že mu pořád dával pusinky ♥ :)

Je mi líto, že máš takové stavy. Já teda nejsem žádný odborník ale... Na začátku střední, když jsem byl v prváku, tak jsem měla stavy úzkosti. Měla jsem dokonce i prášky na uklidnění, které ale ne vždy zabraly (byly to normální prášky volně dostupné v lékárně). Hodně moc mi pomohlo chození k psycholožce - chodila jsem k ní asi 3 nebo 4 měsíce. Tolik se mi po našich sezení ulevilo. Opravdu moc mi to pomohlo. Pokud už opravdu nebudeš vědět, co s tím, tak se zkus po nějaké psycholožce poohlédnout. Já bych řekla, že takový psycholog je jako "balzám na duši." A tenhle druh léčení mysli můžu jedině doporučit!
Co se týká té společenskosti. Clove, mám dojem, že my dvě jsme asi jeden člověk. Já jsem na tom úplně stejně jako ty. Když už někam s holkama vyrážíme, tak většinou do kavárny, sem tam na nákupy, do restaurace, ale nejčastěji chodím s kamarádkou do kina. Holky mě zase hodně často zvaly na plesy a tak, jenže já se nikdy nedokopu k tomu, abych tam šla (i když náš věneček se mi fakt líbil). Prostě se bojím, že to nepůjde dobře a hlavně se nechci seznamovat s tou kupou cizích lidí. To mě odrazuje nejvíc. Já se nerada s někým seznamuju, pokud to nejsou lidi, se kterými mám chodit do třídy. To máme úplně stejné. Holky už mě na takové akce přestaly i zvát a když se o plesích baví, připadám si jako páté kolo u vozu. I když možná ještě letos udělám výjimku a půjdu se podívat na maturitní ples.
Excelsior bude naše nové povzbuzovací heslo! (Kdybych neměla strach, že nechat se tetovat - a kdyby mi to rodiče dovolili (i když oni by toho asi teď moc nezmohli, přece jen, je to moje tělo) - tak bych si tenhle latinský výraz asi nechala vytetovat spolu s "Per Aspera Ad Astra" = Přes překážky ke hvězdám :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama